PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok se s rokem sešel a Blaze Bayley je zde zpět s dalším novým albem. Málem jako neúnavný metalový mezek, který si usmyslel, že hlavou sice zeď rovnou neprorazí, ale když do ní udeří opakovaně s náležitou silou a výbušností, výsledek se jistě dostaví. Přesně tak může být vnímán tenhle anglický samorost, jenž nejenže opět převážnou část proběhnuvších 365 dní strávil na turné po všech myslitelných i nemyslitelných zemských koutech, ale zároveň dokázal připravit a zrealizovat další těžcekovovou nahrávku, s níž znovu přichází, aby dokázal, že klasický heavy metal stále ještě není mrtev.
Ostatně, roční odstup mezi dvěma studiovými nahrávkami, to je věc snad naposledy vídávaná v původních metalových „osmdesátkách“, kdy tlačit na nahrávací pilu mělo ještě svůj smysl. Ex – zpěvák IRON MAIDEN to ale zjevně vidí jinak a tak v rekordním čase přináší druhé pokračování sci-fi příběhu kosmonauta Williama Blacka, osamělého na své cestě ke Keplerovým planetám, jenž se začal odehrávat na loňském veleopusu „Infinite Entanglement“.
A stejně jako tam je i zde Blaze opět fenomenální. Pravda, chybí sice moment překvapení, kterého se úvodní nahrávce zamýšlené trilogie (!) povedlo po čtyřleté nahrávací pauze využít na sto a více procent, poněkud chybí i jistá důvěrnější sevřenost celého konceptu a jeho hudebního provedení, ale jinak je to dočista ten samý výstavní heavy metal jako minule, přesně jako když si k němu přimyslíte onen v titulku deklarovaný přívlastek v podobě římské dvojky.
Začínáme znovu titulním kusem, jenž má znovu (obávám se, že právě zmíněné slovíčko bude v téhle recenzi nadužíváno, ale co holt se dá dělat) takové charisma, že nepřipraveného posluchače okamžitě posílá rovnou do kolen. Jednoduchý nápad, krásně dřevorubecké bicí Martina McNeeho z doprovodného bandu ABSOLVA a především vynikající hlavní pěvec, který v kouzelném refrénu, podepřeném sbory, doslova čaruje. Nechybí ani nesmírně magnetizující citace Roba Toogooda, britského herce, kterého jste mohli zahlédnout třeba v televizním „Sherlockovi“, a které dodávaly tolik lesku již minulé desce.
Dál už jedeme podle starého známého vzorce, účinkuje samozřejmě těžký kov ve všech svých osvědčeně zneklidňujících podobách, riffech, rytmech a melodiích, jemuž hlavní protagonista se svým skladatelským potenciálem a pochopitelně i jedinečným hlasovým projevem dodává výrazného tvaru vysoce šlechtěného kusu železné rudy. „Escape Velocity“ a „Blood“ vás vezmou na projížďku dvoukopákovou metalovou rychlostí a (zejména druhá ze jmenovaných) překvapí i hitovým potenciálem, „Eating Lies“ naopak zafunguje jako perfektní pomalejší věc navíc s důrazným textem a nádherně vymalovaným sólem a chvíli na to přichází i „Destroyer“, aby coby nejméně zvučný kus na albu tak trochu zchladil horké hlavy.
Album se v tu chvíli půlí a s tím přichází i půlení zážitků z jeho drážek. Na to nejlepší z titulní skladby navazuje majestátní „Dawn Of The Dead Son“, jíž po vzoru loňského akustického kusu „What Will Come“ střídá další nádherná pecka „Remember“, tentokráte navíc s neodolatelnou harmonikou a jak jinak než procítěným Blazeho přednesem. „Fight Back“ poté znovu zůstane skromně stranou od hlavního dění, jež vyvrcholí v parádním eposu „The World Is Turning The Wrong Way“ a naoko optimistické „Together We Can Move The Sun“. Optimismu však nikdy není nazbyt a tak závěrečné outro přináší jistě zajímavý příspěvek k těšení se na zmiňované třetí album z celé té vesmírné trilogie.
„Vydržet a přežít“, tak nějak zní v překladu název celé téhle parádní desky, což ale rozhodně není aktuální motto pro Blaze Bayleho. To spíš zní „překvapit a oslnit“. Věřme, že se ho Blaze přidrží i do třetice, protože bez nejmenších pochyb se mu to povedlo už dvakrát a už to samo o sobě znamená nadlidský nebo, chcete-li, nadmetalový výkon hodný pravého umělce.
Další „nadmetalový“ výkon pravého umělce.
9 / 10
Blaze Bayley
- zpěv
Chris Appleton
- kytara
Karl Schramm
- baskytara
Martin McNee
- bicí
1. Endure And Survive
2. Escape Velocity
3. Blood
4. Eating Lies
5. Destroyer
6. Dawn Of The Dead Son
7. Remember
8. Fight Back
9. The World Is Turning The Wrong Way
10. Together We Can Move the Sun
Circle Of Stone (2024)
War Within Me (2021)
Live In Czech (2020)
The Redemption Of William Black (2018)
Endure And Survive (2017)
Infinite Entanglement (2016)
Live In Prague (2014)
Soundtracks Of My Life (2 CD Best Of) (2013)
The King Of Metal (2012)
Promise And Terror (2010)
The Night That Will Not Die (Live) (2009)
The Man Who Would Not Die (2008)
Alive In Poland (DVD) (2007)
Blood And Belief (2004)
As Live As It Gets (2003)
Tenth Dimension (2002)
Silicon Messiah (2000)
Vydáno: 2017
Vydavatel: Blaze Bayley Recordings
Stopáž: 47:24
(Infinite Entanglement Pt. II)
prva skladba , hlavne jej zaciatok pre mna dost studena sprcha, pripadalo mi to, hlavne spev, take tazkopadne. ale nakoniec sa to rozbehlo a dalej uz nemam vobec ziadne pripomienky. na silny vplyv iron maiden ma ako ich byvaly spevak narok
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.